Společná fotka v kempu Collina 15 km jižně od Livorna地理

Po loňské výpravě na kolech po Languedoc-Roussillonu jsme se s Piccardem na přelomu roku dohodli, že uspořádáme podobně laděnou cykloakci i letos, a to spíš po rovinách, aby nebyla tak náročná a mohly jet s námi případně i cyklistky. Plány doznaly mnoha kotrmelců...

První lákavou možností byl přejezd jižním Finskem od Helsinek přes souostroví Ålandy až do Stockholmu. Obtížnost nula, pro nás neprobádaná krajina se spoustou jezer a saun. Nevýhodou by byla komplikovanější letecká přeprava kol dohromady přes tři letiště.

Mnohem jednodušší nám proto přišla další možnost – roviny západní Francie v okolí La Rochelle. Doprava autem, které bychom někde zaparkovali a pak se k němu vrátili. První surové plány nad mapou předpovědi počasí v Evropě v restauraci La Palma jsme rozvinuli do podoby, na kterou jsme pak lákali další účastníky. A že bylo o co stát! : Přílivem zaplavovaná silnice vedoucí na ostrov Noirmoutier, do země vykutané příbytky troglodytů na březích Loiry, audiovizuální megashow Futuroscopu u Poitiers, plavba pramicí po bažinách Poitou, slavná pevnost Boyard, stopatnáctimetrová duna Pilat u Arcachonu a třeba projížďka vlakem TGV.

Jak už to při dobrodružných cykloakcích CK Rowas bývá, do sítí masivního marketingu se chytne maximálně jedna ryba – teď to byla Piccardova Lída. Je ale pravda, že jsme s nabídkou přišli trochu pozdě, a tak jsme nakonec byli tři.

Den D se rychle blížil, věci téměř sbalené. V předvečer odjezdu brouzdám po internetu a koukám na weather.yahoo.com na dlouhodobou předpověď pro La Rochelle. To mě donutilo napsat Piccardovi následující sms: „Koukal jsem na predpoved pro La Rochelle a samy prehanky do 4.7. Pak buhvi. V krajnim pripade bych se nebranil jinymu cili. F“. Hned nato mi Piccard volá. Domluveno. Jedem na Korsiku. Západní Francii posíláme k vodě. Jak symbolické – nad mapou počasí všechno začalo a taky končí.

Obrovské vlny u Livorna地理

Z Nových Butovic vyjíždíme už za soumraku Piccardovým pasatem s třemi koly na střeše a vyzbrojeni red bully pro noční jízdu.

Důchodkyně na nábřeží v Castiglioncellu地理

V Červeném Poříčí nabíráme Lídu s kanystrem vína a jen ujišťujeme celou její veselou rodinu (slavili promoci), že nový cíl hornatou Korsiku bez problému zvládneme.

Piccard řídí do Brenneru, pak se střídáme, Miroslav naviguje. V Livornu přichází na řadu otázky - jakým trajektem odplujeme na Korsiku a kde necháme auto. Jsou dvě společnosti, se kterými se dá jet – Corsica ferries a Moby. S Moby jsme se dostali na cenu 28€ za jednosměrnou jízdenku na osobu a kolo. CF by přišla o 7€ dráž. Hned v přístavu je parkoviště pro dlouhodobé stání. Sedm éček na den se nám zdá moc a tak zkoušíme smlouvat. Bez úspěchu. Čtyři éčka za parkoviště „hlídané“ jen přes den na kraji Livorna se nám zdá taky moc a tak zkoušíme štěstí v kempech jižně od města. V Miramare chtěli nestoudných deset, ale o kus dál a výš nám v kempu Collina (16 km od přístavu) nabízí Pierre Luigi stání za pět, což s radostí bereme.

Do zítřejšího ranního odjezdu na ostrov je spousta času, a tak se vyrážíme podívat dolů k moři. Vane silný vítr, který zvedá vlny do takových výšek, že mě nutí fotit o 106. Nikdo se nekoupe, všichni se jen procházejí po pobřeží, posedávají nebo pojídají schiacciatine.

Večer jdeme po první partičce citadely za svitu svatojánštích broučků (není divu, před pár dny bylo svatého Jana) hrát wormsy. Lída do stanu, já pod širák a Piccard těsně k autu, které celou noc opravoval. 注 (Piccard) - 按键 Zde bych si dovolil krátkou glosu k Fubuově „celou noc opravoval“ samozřejmě, že neopravoval, pouze jsem se chránil před silným větrem bokem auta tak, že jsem se poměrně tulil na pravé přední kolo a uznávám vypadal trochu jako automechanik. (Piccard)

Strážní věž v Erbalunze地理

Vstáváme brzy ráno, abychom stihli dojet včas do přístavu a taky vytisknout kešky.

Kešky jsou poklady, jejichž poloha je určená souřadnicemi GPS jen s určitou přesností. Jde o ukryté krabičky různých velikostí, které v sobě skrývají různé věci jako třeba bombóny, nálepky, mince apod. Kačer zapíše na papír, kdy poklad objevil a případně co si vzal a co do krabičky vložil.

Pravěké odpočívadlo na Cap Corse

Lída s sebou vzala pár vstupenek na festival a několik výtisků pikobásní Pozdní sběr od strýce z Moravy, který je vymýšlel pozdě v noci v opilém stavu, což ale nijak nesnižuje jejich kvalitu, spíše naopak. 注 (Lída) - 按键 Jen bych chtěla dodat, že s autorem básní nejsem v žádném příbuzenském vztahu jak by mohlo vyznít z kontextu a pochází ze západních čech, nikoli z Moravy. To, že zmiňovaný pán při vytváření básní pil, nevylučuju. (Lída)

Moře se od včerejška moc neuklidnilo. Záď je ok, ale chození po přídi dá práci. Podle Garmina plujeme 27 km/h a za čtyři hodiny budeme v Bastii. Cestou ještě pomyslně mávám na Elbu Gábině se Zuzkou. Víkend před odjezdem jsme byli ještě s Pedrem na kolech na Šumavě.

Východní strana Cap Corse地理

Holky nám říkaly, že se chystají se dvěma kamarády na tisícikilometrovou cestu na kolech z Českých Budějovic přes hory a podél Dunaje až někam do Vídně. Jak vtipné ;-) Na Šumavě ale při prvním velkém stoupání ze Železné Rudy k jezeru Laka své plány přehodnotily, daly klukům vale a vyrazily právě na Elbu.

Pláž severně od Macinaggia s posledními loky moravského vína - Cap Corse地理

V Bastii se stavujeme v internetové kavárně vytisknout plán keší, nakupujeme v Super U a vyrážíme podél pobřeží na sever ukrajovat první kilometry z cesty kolem Korsiky. Cestou potkáváme na pravěkém odpočívadle týpka z Rakouska, který právě dokončoval podobnou cestu. Měl docela velké bágly na to, že s sebou nebral stan ani šláfsak. Jinak to byla samá šlacha, která dokázala za den ujet neuvěřitelných 213 km!! Na odpočívadle voda nebyla, tak jedeme o kus dál k baráku s otevřenými dveřmi. Podivínský chlápek s ohromným psiskem rozladěn vytržením ze siesty jakoby nechápe, že potřebujeme vodu, nakonec ukazuje na hadici. Tankujeme a jedeme dál silnicí při pobřeží, víceméně ještě v rovině.

Východní strana poloostrova Cap Corse je docela jednotvárná. Za zmínku stojí hafo strážních věží, z nichž nejhezčí je asi ta ve vesnici Erbalunga. Jinak silnice nevede moc vysoko nad mořem, což je asi hlavní rozdíl oproti západnímu pobřeží.

K večeru kempujeme ve vesnici Macinaggio a chvíli pátráme, kudy že se dostaneme na pláž. Ta totiž dlouho není vidět a je docela daleko. Vede k ní asi 2 kilometry dlouhá polňačka. Koupeme se, pinkáme s bludišťákem (tučňák ve tvaru tenisáku) a nakonec popíjíme Heineken. Blíží se 4.7. - den nezávislosti. Lída nás učí americkou hymnu – Oh say, can you see. In the dawn’s early night... 注 (Lída) - 按键 Tohle torzo první sloky bylo jediný, co si kluci dokázali zapamatovat :-) - hlavně teda asi Fubu, Jirkovi moc nevěřím ani v tomhle kousku. (Lída)V boudě pouštějí Canti di a Liberta s největší peckou a hymnou naší cesty, skladbou A me tarra (č. 11) (podle poslechu z internetu to není ta skladba), jejíhož pobroukávání se za celou dobu cesty nemůžeme zbavit.

Lída s mlýnem Mattei地理

Ráno na cestě na druhou stranu poloostrova zdoláváme první větší stoupání. Je vidět, jak málo je teď na Korsice vody.

Cementárna uzavřená v půlce šedesátkých let dnes dělá dojem domu hrůzy地理

V obrovské nádrži nad Macinaggiem už zbyl jen čůrek, studánky u silnice jsou až na výjimky vyschlé. Cesta vede až k mlýnu Mattei. Tam odpočíváme a na zídce se fotíme stylem Ježíš v Riu. Čeká nás dlouhý sjezd se super výhledy na pobřeží. Doporučovanou vesnici Centuri port vynecháváme, je moc nízko. Začíná to být o dost zajímavější než na východě – silnice s padesátimetrovými srázy chráněné jen nízkou zídkou, výhledy na ploché štěrkové pláže z nichž největší, megapláž před Nonzou, je poseta ohromnými nápisy z kamenů, dům hrůzy v Canari (cementárna zavřená v roce 1965) s výstrahou Entré strictement interdit...

Kostel na náměstí v Nonze - Cap Corse地理

Stavíme v Nonze, vytahujeme GPS a z papíru zadáváme souřadnice keše „Mistery Church – somewhere around Nonza“.

Potenciální ukrytí kešky - jižně od Nonzy地理

Kostel nacházíme snadno, ale souřadnice vedou na místo, odkud by další neopatrný krok znamenal pád z desetimetrové výšky. Zleva kamenná zeď kostela jakoby maskovaná větví by něco skrývat mohla. Piccard se tam opatrně sune, ale nohy mu občas podjíždějí, a tak se radši vrací s prázdnou. Já dostanu nápad slézt o metr níž na stupínek, ale radši nejdřív do něj šťouchnu větví. Ze stupínku zbyl jen oblak prachu. Celý kostel obcházíme ale bez úspěchu. Můj nápad obeplavat útes Lída s Piccardem zavrhují pro šílenost, vlny jsou přeci jen dost vysoké. Musíme se vrátit, nikdo nemluví, nálada je poraženecká. Prohráváme 0:1. Pozdní sběr si budeme muset nechat na jinou keš.

Je na čase hledat ubytování. Gite d’Etape ve vesnici Farinole je plný, a tak sjíždíme do Marine de Farinole, kde je pěkný kemp hned u moře. Už druhý, kde potkávám Čechy. Těch je tu na Korsice jak mravenců – nebyl snad den, kdy bych alespoň nějakého nepotkal.

Lída, broskev a kůň - Saint-Florent地理

Ráno míříme na Saint-Florent přes známou vinařskou oblast Patrimonio, kde se vyrábějí vína AOC kvality. O Saint-Florent se v průvodci dočítáme, že bychom měli navštívit katedrálu Santa Maria Assunta. Z katedrály, která je dost daleko od centra, se vyklube menší zavřený kostel. Lídě se spíš než kostel vryjou do paměti koně, které krmí broskvemi.

Pláž Ostriconi - severní Korsika地理

Kousek za městem už zase stoupáme, tentokrát ne při pobřeží, ale vnitrozemím. Pekelná výheň a žádné známky vody testují naši psychiku. Stavíme až v prvním stínu u polorozbořené barabizny. Fouká tu asi silně – střešní tašky jsou rozmetány do okolí sta metrů. Delší dobu pak máme po pravé straně Désert des Agriates, o které Piccard prohlásil, že by tu čekal Zlobra, já Vinnetoua.

Po sjezdu z těchto kopců si dáváme siestu na pláži Ostriconi – kola parkujeme u silnice 40 metrů nad pláží, kam vede krkolomná stezka. Když se vracíme ke kolům, Piccard nadhodí: „Á, Jiřík nemůže najít klíče.“ A skutečně. Museli jsme se vrátit zpátky na pláž. Po pěti minutách pročesávání místa našeho polehávání je máme! Manželé, kteří s deseti metrů celé divadlo sledovali, nám tleskají. 注 (Piccard) - 按键 Abych řekl pravdu, vůbec jsem netušil kam se malý klíček od zámku na kola mohl podít a už vůbec by mě nenapadlo, že je možné na tak velké pláži tento piko kousek plíšku najít. Vidíte, a jde to. Další variantou byla pouze pilka na železo nebo veliké kleště a jak jistě musí každý uznat, tyto propriety nejsou zrovna běžným vybavením na kolo… (Piccard)

Jak se blížíme k Ile Rousse, kvalita silnice je čím dál tím lepší. Není divu, sem a do Calvi jezdí mračna turistů. Piccard to pocítil na vlastní kůži, když ho sejmul řidič lodí na přívěsu (ne tak, že by spadnul). Předjížděl nás zrovna v místě, kde jsou pruhy rozděleny ostrůvkem a jaksi se tam nevešla loď. V Monticello kempujeme a za tmy na zídce nad pláží kouříme doutník.

Opuštěné město Occi - severní Korsika地理

Na půli cesty mezi Ile Rousse a Calvi v Occi máme vyhlédnutou další keš. Na internetu se píše, že Occi je opuštěná vesnice, jejíž poslední obyvatel zemřel v roce 1914. Musím říct, že to by se dalo říct na Korsice spoustě dalších míst. Z kempu Panoramic sem vede stezka do kopce dlouhá asi 2 kilometry. Určitě se vyplatí se sem vypravit. Výhledy z kopce na vesnici a moře jsou opravdu luxusní.

Tyrkysový záliv jižně od Calvi地理

Procházíme to tu skrz naskrz, ale keš znova nenacházíme. Musíme se vzdát a vrátit se. Prohráváme už 0:2, což je na pováženou. Toto nepříznivé skóre se nám bude už těžko otáčet.

Za Calvi jako by končil svět, alespoň podle mapy. Nejsou tu značeny skoro žádné vesnice, úroveň silnic klesla o několik tříd níž. Teď jsou spíš jen mozaikou záplat a jak se ukáže, my jich budeme taky pár potřebovat.

Další z mnoha domů hrůzy - jižně od Calvi

Je šílené vedro, proto stavíme v jednom zálivu u turistické chaty a dáváme až do půl šesté siestu. Jak se ukázalo, ve stínu, kam jsme rozložili karimatky, bylo spousta zkázonosného bodláčí, které nám z našich samonafukoveček udělalo vyfukovačky. Postupně pak Lídě píchla nejdřív zadní a pak přední duše.

V podvečer znova nasedáme na kola. Za chvíli vidím poprvé polodivočáky. Jsou krásně pruhovaní, jakoby právě utekli z kriminálu. Na to, že jich na ostrově kvíká šedesát tisíc, to byli jediní, co jsem za celou dobu viděl. Dáváme si zmrzlinu u kempu a když vyjíždíme, Lídě píchne zadní duše. Vyměníme ji, vyjíždíme a Lídino kolo spustí zvonkohru (zadní brašna drhne o paprsky). Utáhneme, pokračujeme a za dalších 50 metrů spadne Lídě řetěz. Říkáme si, jestli to není znamení a nemám zůstat v kempu, ale jedeme dál až do vesnice Galéria. Tady přespíme – nedaleko nás dva tlusťoši a dva sportovci, co jedou kolem Korsiky na dvojkole. Otvírám thajskou whisky. Dáváme loka, ale je to okena, a tak ji nechávám v kempu. Piccard toho pak lituje, protože mu v autě došel iron.

Nike Lída pózuje u Nike auta地理

Dneska je opravdu náročný úsek. Nejdřív asi patnáctikilometrové stoupání. Lída píchla přední duši. Pak sice sjezd, kdy čekáme, že se dostaneme až do Porta, ale je tu ještě jedno stoupání. V úmorném vedru, bez zastávky na oběd, což plánujeme v Portu, pak Lída po nesčetných stoupáních v nohách prohlašuje: „Celej den jedeme do toho pitomýho Porta!“. Piccard se dívá jinam, já taky a radši už nic neříkám. Na to, že jsme Lídu pozvali do klidných rovinek západní Francie a pak plány změnili na hornatou Korsiku, tak musím říct, že vydržela opravdu hodně, všechna čest! Pro úplnost musím dodat, že to byl jediný moment za celou dobu, kdy dala na sobě znát únavu. Zasloužila by si puntíkatý trikot.

Poslední zatáčky před Portem地理

Blížíme se k Portu. Jsou tu serpentiny s nejlepšími výhledy. Vedle silnice stometrové skalní převisy. Do Porta přijíždíme v půl třetí a chceme se najíst v nějaké restauraci. Nikdo už nás ale neobslouží, až v sedm večer. Nakupujeme v sámošce a jdeme se vykoupat. Relaxujeme ve stínu boudy pro plavčíky. Lída se opaluje a o kus dál hrají malí Češi na pláži fotbal. Nevědí, že jsme krajané, tak jeden druhému říká: „Kopni to do tý kun*y.“ Říkáme si, že bychom mohli předstírat Italy – italsky přece umíme – Margerita, Quattro Formaggi, Napolitana,...

Asi nejlepší cyklistický úsek na celé cestě po Korsice - západně od Porta地理

Siesta byla nutná. V podvečer se pouštíme do dalšího kopce, jehož turistickým magnetem jsou Calanches de Piana - rudé skály ve výšce 400 metrů nad mořem. Potkáváme dva Slováky po cestě a celý autobus Čechů. 注 (Piccard) - 按键 Proto i přes zdánlivě lákavé posezení v restauraci s terasou s překrásným výhledem na skály a moře volíme variantu rychlého odjezdu. (Piccard)V Pianě odbočujeme směr Plage d’Arone. Cesta vede po hřebeni a je krásně vidět na členité pobřeží do všech stran. V dálce se vypíná Capu Rossu se strážní věží. Únava je zapomenuta.

V kempu u vyschlého potoka je volný plácek, ale ukazuje se, že je tam puch jak od ropuch. Nicméně je to pěkný kemp nedaleko pláže. Jestli mě paměť neklame, tak před šesti lety, co jsem tady byl naposled, tu kemp nebyl. Pláž byla tehdy téměř liduprázdná...

Zátoka s ideálními podmínkami pro skoky do moře - Arone地理

Hurá! Konečně máme odpočinkový den, protože nikam nepřejíždíme. Jdeme se vykoupat, ale Lída prchá brzo z vody – žahla ji do ruky medúza. 注 (Piccard) - 按键 Naštěstí je i tato pláž, tak jako většina těch větších na Korsice, vybavena týmem opálených plavčíků v červených kraťasech, kteří hbitě Lídě aplikovali na sežehlou ruku jellyfish mastičku. Za 5 minut bylo vyléčeno. (Piccard) Zábavnější to je ale za skalami v levé části pláže.

Výhled na Porto ze strážní věže na Capu Rossu地理

Kolem hlubokého zálivu velikosti tak 15 x 5 metrů jsou skály jako stvořené pro skoky. Za chvíli nám je bližší strana moc nízká, proto chceme na vyšší, zadní. Vlny jsou ale moc vysoké – pohazují si s námi jak se špuntem od vína. Není šance se po kluzkém povrchu dostat výš. Další větší vlna mě vždycky stáhne zpátky. Piccard našel skalní výčnělek, po kterém se dostal výš, ale neví jak dál. Já lezu za ním, ale nechce se mi šplhat čelem ke skále. Co kdybych náhodou uklouzl a pak nemohl kontrolovat pád. Proto se otočím a po zadku to nějak vyšplhám. Za chvíli za mnou se dostane nahoru Piccard. Skáčeme asi ze šesti metrů – super! Jdeme zpátky do kempu a čekáme, až přejde vedro, abychom se mohli vypravit za keší na Capu Rossu.

Čeká nás pětikilometrové stoupání k místu, kde začíná stezka. Odtud jsou to už jen tři kilometry. Výhledy jsou parádní pro toho, kdo nekouká na cestě pořád pod sebe. 注 (Lída) - 按键 Ten kdo jde za Fubuem (Fubu chodí rychle – cestu, která měla trvat hodinu a půl jsme šli 50 minut) prostě pod sebe koukat musí, protože jinak by se přerazil. Takže výhledy byly super a užila jsem si je (povětšinou z fotek:-) ). (Lída)V osm večer přicházíme k věži. Nahoře už jsou jen dva Češi z Českých Budějovic. Říkají, že slyšeli, že na Korsice jezdí na kole buď jen Češi nebo blázni. Dáváme jim za pravdu. Konečně nacházíme keš a snižujeme tak na 1:2. Do krabičky vkládáme Pozdní sběr a bereme si Travel bug (UNB150). Slunce padá dost rychle k obzoru, a tak je třeba přidat do kroku. Ke kolům se dostáváme ještě za světla, přitom ještě málem doháníme budějičáky.

Snídaně v Pianě s hladovými psy

Škoda, že neexistuje kratší trasa do Cargèse... Takhle musíme znova do Piany – 450 metrů převýšení. Jako už poněkolikáté vyrážíme hodně brzo ráno. Počasí nám přeje – je zataženo. Asi máme natrénováno, protože kopec do Piany zvládáme rychleji, než jsme čekali.

Micro keš - Les Premiers Grecs地理

Za Cargese jsme na stopě další keši. Normální člověk si ji nevšimne, což je docela škoda, protože jde o hezkou betonovou skulpturu řeckých přistěhovalců vlekoucí loďku na břeh. Vyrovnáváme na 2:2, což se ukázalo jako konečný výsledek.

Do Ajaccia to je už víceméně přes jeden kopec, což hravě zvládáme, i když je trochu zima a poprchává. Z města vidíme jen ošuntělé paneláky jak z pařížských předměstí, kde zuřily nedávno nepokoje. Jedeme rovnou do kempu Mimosa, který je jen 3 kilometry od nádraží. Rozhodli jsme se totiž, že objíždění Korsiky tady ukončíme a pomůžeme si vlakem do Corte, protože čas se rychle krátil. Nicméně, jak se ukázalo, asi bychom to stihli i tak. Východní strana Korsiky se dá přejet hodně rychle.

Voda v říčce Restonica je na několika místech dost hluboká地理

V Ajacciu si kupujeme lístek do Corte za 30€. Kola nejsou problém. Zavěsili jsme je na háky v zadní části vagónu. Cesta trvá 2 hodiny a překonává asi kilometr výšky. Neřekl bych, že by vlak tolik drncal. Říká se mu totiž TGV, ale „V“ neznamená Vitesse (rychlost), ale Vibration. Za námi sedí asi tříletý klučík a neustále opakuje základní francouzské fráze, tak se bezděky stává učitelem Piccardovi (Lída spí), takže teď dokáže říct Il est fini, Il est parti a jednu dětskou básničku. Abych nezapomněl, kromě toho umí Piccard počítat francouzky do pěti: an, d, trua, carter, eisenhower.

Průhledy v Corte na okolní horské velikány地理

Jedeme rovnou do údolí říčky Restonicy. Město si necháváme na večer. S vodou to není tak špatné, jak to po celou dobu cesty vypadalo. Z několika balvanů se dokonce dá i skákat. Nechci moc riskovat, a tak skočím asi ze 2 metrů, nad vodopádem. Ozve se potlesk a gratulace Francouzů, kteří se tu zčistajasna objevují. Okamžitě skáčou do vody šipky z dobrých šesti metrů. I když mě láká skočit si po nohách ze stejného místa, tak to balím. Nechci si znova poslechnout potlesk asi 15 přihlížejících Francouzů.

Navečer se jdeme pěšky podívat do Corte, které se svou slavnou citadelou vypíná nad kempem. Tohle město má svoje kouzlo. Některé domy mají poničenou fasádu, ale ne proto, že by je nikdo nechtěl opravit (jako v Bastii), ale aby z nich byla cítit historie. Jsou prostřílené. Stačí zajít na náměstí Gaffori. Mezi několika restauracemi si vybíráme U Campanile, která je hned vedle kostela. Tady si rozhodně chceme dát místní specialitu. My s Lídou si dáváme korsické menu (16€). Lída: Terrine de Sanglier, Truite Grillé à la Nepita, Flân à la châtaigne. Já: Tourte aux herbes sauvages, Lasagne au Sanglier, Flân à la châtaigne. Piccard: Grillade.

Pochutnáváme si věru dobře a vše ještě uzavřeme v kempu večerním doutníkem.

Antické vykopávky s místními umělci - Aléria地理

Dneškem se dostáváme do částí Korsiky, kde za krátkou dobu najedeme hodně kilometrů. Aléria – město při pobřeží Tyrhénského moře – vypadá sice daleko, ale silnice k němu vede podél řeky Tavignanu, což naznačuje, že bychom se nemuseli zas tolik zapotit jako jindy. Jedeme v průměru 25km/h a skoro nestavíme. Po 2 hodinách svižné jízdy máme odpracováno a stavíme stan v luxusním čtyřhvězdičkovém kempu (bez bazénu..). Cestou ještě ve městě, které je vzdáleno 3 km od pobřeží, se snažíme nakoupit 3 hajzlpapíry, ale protože to prodávají jen po šesti, tak na parkovišti 3 necháváme. 注 (Lída) - 按键 Při naší druhé, odpolední návštěvě supermarketu Fubu nachází na stejném místě již zmíněné odložené toaleťáky a ještě si jeden bere, byla by to žeprej škoda…..;) (Lída)

Pokud jde o moře, je těžké dojít někam, kde člověk nestačí. Došel jsem asi 100 metrů, s vodou po krk, obrátím se a vidím Piccarda, jak na mě mává a blíží se mým směrem. Pak najednou mění směr a někam spěchá. Nevěnoval jsem tomu moc pozornosti, běžel asi za Lídou. Pravda je ale zcela jiná, po několik dalších hodin pečlivě utajovaná... 注 (Piccard) - 按键 Samozřejmě jsem nechtěl Fubu ani Lídu děsit, a tak jsem taktně mlčel. Pravdou ale je, že jak jsem se tak procházel popás po vodorovném dně, najednou jakoby mě něco chytlo za nohu. Asi tak jako když blbnete v bazénu a někdo vás chytí a potopí. Otočil jsem se v domění, že mě Lída nepozorovaně doběhla a chce utopit, ale nikde nikdo. Sevření povolilo. Říkám si :“ok, asi nějaký bordel ve vodě se o mě otřel“, jdu dál, udělám 2 kroky a najednou mi to popadlo druhou nohu. Fakt nevím co to bylo, ale okamžitě jsem vzal nohy na ramena a nejrychlejším kraulem, který jsem vyvinul jsem z místa prchl. Fubu a Lídě jsem vše vyklopil až večer, kdy jsem věděl, že do vody se už nepůjde. Je možný aby to byla chobotnice? (Piccard)

Odpoledne ještě jednou nasedáme na kola a jedeme se podívat na antické vykopávky z pátého století do Alérie. Zachovaly se relativně slušně, ale jen do půlmetrové výšky, včetně sloupů.

Kostel Canonica nedaleko bastijského letiště地理

Další rychlá jízda. Směrem na Bastii jede spousta aut – už nám to leze krkem, ale je to naše věc. V Cosa Nostra, vesničce s lehce přetransformovaným jménem, to stáčíme k moři, abychom se konečně zbavili automobilového provozu. Letecký mi nevadí. Po levé ruce máme Aéroport de Bastia-Poretta. Pod záminkou, že jsem vyřízený a chci si odpočinout, čekám u ranveje na vzlétající letadlo. Marně. Objíždíme zprava Étang de Biguglia – pobřežní jezero jehož břehy lemuje až pětimetrové rákosí. Dlouho marně hledáme kemp, jakoby sem jezdili jen zazobanci z Bastie. Nakonec jeden objevujeme a protože nemám dost a navíc jsem ještě nekoupil dárky, tak vyrážím nalehko do večerní Bastie.

Étang de Biguglia - jižně od Bastie地理

Cesta k trajektu se ukazuje složitější, než to vypadá na mapě. Každý, kdo má v plánu něco podobného, by si měl uvědomit následující: Před Bastií je dvouproudová rušná silnice, po které se sice jet dá, ale brzy ráno, kdy to není hazard. Podél moře se pak cyklista dostane až k tunelu, kudy je průjezd zakázán. Je proto potřeba včas zahnout doleva, objet citadelu a přes Vieux Port dojet k přístavu.

Kdy se to asi tak zhroutí?? - Bastia地理

Když jsem Bastií projížděl, přišlo mi svým způsobem jako svérázné až neuvěřitelné město. Nechápal jsem, že ještě nespadlo, ale místním to nevadí. Klidně žijí v oprýskaných barabiznách, kde tu a tam chybí cihla či trám. Starý přístav je večer se svými krčmami ale magický. Všude se line lákavá vůně rybích a jiných specialit a do toho hraje živá hudba.

Zpátky jsem do toho trochu šlápnul, abych se stihl vrátit do kempu ještě za světla. Piccard s Lídou si zatím vyhlídli venkovní posezení s brazilskou hudbou. 注 (Lída) - 按键 Nechápali jsme, kde se v kempu vzal úplně super lounge s klubovou hudbou a automatama na pivo. (Lída)Tak jsem vzal doutníky a vypravil se za nimi. Bylo to stylové zakončení naší cesty. V tu chvíli nám ani nevadilo, že si kočka v kempu pochutnává na Piccardových párcích...

Trajekt Corsica Ferries

Jako už po x-té brzy nad ránem vyrážíme z kempu. K trajektu je to dobrých 10 kilometrů a jen taktak stíháme Corsica Ferries.

Disney trajekt Moby

Cesta zpátky je celkem rychlá (33km/h) a ne nezajímavá. Pozorujeme okolní lidi a vidíme jednoho tlusťocha odhadem 200kg a jen kroutíme s Piccardem hlavou, jak je to vůbec možné! Vždyť tomu Američanovi úplně hnijí lýtka! A musí zadržet dech, aby se vešel mezi futra! Říkáme si nahlas 3 metry dál... Jak se ukázalo, byl to náš krajan, jakýsi účastník zájezdu. V Livornu se chystáme sejít ke kolům, ale máme tu tuto českou skupinku, která se zasekla před východovými dveřmi. Zjevně nikdo nedokáže rozluštit tajuplný nápis vedle dveří – To open the door push the button.. Česká skupinka se vrací, my pokračujeme hladce ke kolům.

Už nám zbývá jen 15km. Je neděle krátce po poledni a podle toho to u pobřeží za Livornem vypadá. Mít auto, tak parkování jen tak nenajdu. Celé pobřeží je přelidněné. Nás ale zajímá spíš naše auto v kempu Collina, kam se obávaným stoupákem za chvíli dostáváme. Máme za sebou 635 km, cítíme se příjemně unavení a řikáme si, že bysme si to dali ještě jednou. Třeba Sardínii. Lída se na chvíli zamyslela... ;-)

Piccard podpírá šikmou věž v Pise

Máme spoustu času. Vždyť vzhledem k podcenění svých schopností jsme se dostali do cíle o den a půl dřív. Tak jedem ještě do Pisy podívat se na šikmou věž. Nahoru se normálně smí. Vypadá to, že poslední tři patra trochu narovnali a nehrozí akutní nebezpečí zhroucení. Kromě toho ji stejně spousta turistů vlastnoručně podpírá, jak je vidět názorně na fotkách.

Zpáteční cestu odřídí celou Piccard. Jen čekáme až usne Lída, abychom si mohl pustit rapperské kousky Leoše Mareše. Sice se to mnohde nerýmuje, ale je to sranda, která nedovolí usnout. 注 (Lída) - 按键 Mě tahle „sranda“ dovolila usnout hned po čtvrté „písničce“. (Lída)Ve čtyři ráno jsme na Butovicích, kde naše cesta před více jak deseti dny začala...