Upír na windsurfingu

Cesta 9 h 10 minut, 922 km; odjezd 9:45, příjezd 20:30. Po překročení hranic do Německa začalo auto hlásit nízkou hladinu oleje, v Řezně jsme sjeli z dálnice, zadali do navigace čerpací stanice Shell a za 5 minut jsme byli u nejbližší Shellky ve městě. Navigace se skvěle osvědčila.

Cesta vede kousek po Rakousku po dálnici, abychom se vyhnuli rakouské známce, jeli jsme mimo dálnici (přes Fusach) – zdržení ca 30 minut.

Kemp Le Petit Bois, Morges, 4*, toaleťák, tráva, asfaltky, 30 CHF. V kempu složitý systém jednosměrek, okamžitě jsme se v něm ztratili. Tak jsme byli rádi, že máme navigaci – ztratit se v kempu není zase tak hrozné. Paní na příjmu nás na plánu navedla do protisměru, to jsme si netroufli, tak jsme jeli jinudy a přijeli jsme k místu z druhé strany, auto tak stálo v "jednosměrce" v protisměru. Hned přiběhl pán (zřejmě autor jednosměrného systému) a přikázal nám, že musíme auto otočit, aby stálo po směru. S úsměvem, s jakým se jedná s blázny, jsem mu to okamžitě splnil. Po večeři přišel znovu a začal vysvětlovat, že tam mají MILIONY zákazníků a já jsem byl jediný, kdo to nepochopil. Řekli jsme si, že tenhle Švýcar je tak trochu zvláštní.

Kanál v Annecy

Mezi Geneve a Annecy zajímavý most přes hluboké údolí z roku 1838.

Podél kanálů jsou krámky a restaurace

V Annecy jsme se stavili na oběd. Město na říčce, která vytéká z jezera. Říčka má úplně průhlednou vodu, protéká městem různými kanály, uprostřed města je fotogenický ostrov. Na kopečku zámek s muzeem (které jsme vynechali). V centru města jsme si prohlédli chrám. U břehu jezera kostel. Přes oběd davy lidí, jeden turista fotil mobilem tak zaníceně, až mu spadl do kanálu (vodního) – v průhledné vodě byl krásně vidět. Smutně na sebe koukali a po vodě pluly labutě.

Kemp Des Pres Hauts v Sisteronu, městský, ca 3 km za městem, 3-4*, bazén zavírá v 2000 (stihli jsme, dost studená voda), příjemná obsluha, 18€, bageta se objedná večer na ráno, toaleťák není, málo sprch, asfaltky. Večer poprchává, dojedli jsme 2040, tak jsme se rozhodli, že do města půjdeme brzo ráno.

Sisteron z pevnosti

Ráno prší. Prohlídka Sisteronu. Kostel ve městě zavřený. Propletené, víceúrovňové uličky.

Na vrcholu pevnosti

Pevnost na kopci nad městem. Vstup 5€, velká, promyšlené opevnění, několik úrovní. Shodujeme se, že je to největší pevnost, jakou jsme viděli. Výhled na město a na soutok řek Durance a Buech. Průvodcem doporučované schody vedoucí vnitřkem skály z pevnosti k řece jsou zavřené.

Klášter Pieuré de Ganagobie. Serpentýny, špatná cesta. Z kláštera jsme viděli pouze kostel (v pondělí je zavřeno) – tmavý, průhled přes sklo do ambitu. Za klášterem vyhlídka na údolí řeky Durance. Okolo první pole levandule.

Pohled z pevnosti na řeku Durance

Na cestě z Ganagobie do Moustiers všude pole levandule – stačí otevřít okénko v autě a vůně je cítit. Navigace nás navedla úžasnou zkratkou, což byla bohužel štěrková cesta, kterou jsme málem nevyjeli; následně jsem si vypnul "nezpevněné cesty" a přepnul výpočet trasy z ekonomického na nejrychlejší.

Kostel kláštera Ganagobie

Kemp Le Vieux Colombier v Moustiers Ste Marie, 3*, příjemná obsluha, malý krámeček, prach. Při vaření večeře došel plyn v bombě, naštěstí přímo proti kempu je benzínka. Drzé mouchy a malí broučci.

Z kempu výhled na skály nad městečkem včetně zlaté hvězdy zavěšené na řetězu mezi dvěma skalami. Hvězda má 120 cm a prý ca jednou za 50 let řetěz povolí a spadne, pak se udělá nová. Podle pověsti se křižák pocházející z Moustiers dostal do saracénského zajetí a slíbil Bohu, že pokud se do rodné vesničky dostane, tak nad ni zavěsí zlatou hvězdu, což také učinil.

Soutěska Verdonu z vrchu

Ráno jsme zase pozdě vstávali. Vypravili jsme se na Sentier Martel – průchod soutěskou řeky Verdon, což je největší soutěska v Evropě. Francouzi ji přirovnávají k Velkému kaňonu a přestože přiznávají, že jejich kaňon je přece jenom trochu menší, vyzdvihují, že má mnohem bohatší přírodu, divočejší ráz a prudší spád vody. Jedeme autem k Malinům (Chalet de la Maline), kde necháváme auto (v 1145). Pěšky sestupujeme do soutěsky až dolů k řece a jdeme proti proudu. Voda je ledová, nekoupali jsme se, jen namočili. Povíval větříček, takže nebylo úmorné vedro. Velmi náročná cesta, sestup po strmých železných schodech se stupni nakloněnými z kopce, časté stoupání a klesání. K řece se cesta přiblíží ještě jednou ca v polovině (plage de Feres, v 1545).

První pláž z vrchu

Vzali jsme si málo vody, jenom jednu PET láhev, počítali jsme, že bude po cestě pramen – no, nebyl. Někteří jedinci pili vodu z řeky i když v ní něco plavalo, naštěstí jim pak nic nebylo. Je vhodné vzít s sebou co nejvíce pitné vody (cedule doporučuje 1,5 l na osobu a den, my jsme měli 2 l pro tři na 7 hodin).

A první odvážlivec už je ve vodě

Na konci jsou 2 tunely, druhý je 700 m dlouhý – je v něm úplná tma, kaluže na zemi se přecházejí po kamínkách ve vodě narafičených. Baterka je nutná; tu jsme naštěstí měli, poučeni průvodcem. Za tunely je parkoviště (1730), které vypadá jako konec cesty, ale není. Cílem je Point Sublime (1830), tam měly podle průvodce i pána z kempu stát taxíky připravené odvézt turisty k Malinům. No, žádný tam nestál. Chlápek ze stánku nám taxík zavolal, mělo s námi jet dalších 5 lidí. Přijel asi po hodině a zpět k Malinům nás odvezl za 17€ (2000).

Při cestě do kempu se Vašíkovi neudělalo dobře, takže než jsme dorazili do kempu (2040) a umyli se, tak bylo 2130, tak jsme vyrazili do hospody. Večeře byla dobrá, salát, bolognese, celá ryba, víno a zmrzlina za 40€. Před hospodu dorazili muzikanti, další se připojili přímo z hospody, hráli téměř nekonečné písničky. Vyrazili na pochod městem a po cestě se k nim přidávali další, takže kapela měla stále bohatší zvuk. Ukázalo se, že ten záhadný den, který byl avizován na cedulích, že jsou ve městě večerní trhy, bylo zrovna úterý (což bylo dnes).

Verdon z vyhlídkové trasy

Bolí nás nohy, a tak se rozhodujeme pro vyhlídkovou trasu Corniche Sublime. Na začátku trasy výhled na jezero Lac de St Croix.

Vesnička Aiguines. "Zámeček" s věžičkami s barevnou střechou – soukromý a zavřený. Kostelíček bez oken (tmavý jako jeskyně) – zavřený, lze nahlédnout přes sklo.

Po cestě Corniche Sublime zastávky s výhledem do soutěsky. Prudký vítr. Pont d'Artuby, prý 100 m vysoký.

Moustiers po západu slunce

Vesnička Trigance. Vypadala pěkně, s hrádkem, tak jsme zastavili. Uličky pěkné, ale hrad zavřený – je v něm hotel.

Po návratu do kempu stále vichřice, vše špinavé od prachu. Večer jsme šli na procházku do Moustiers Ste Marie, ke kapličce nad městem – měli jsme problém tam vylézt. Na zpáteční cestě hrozná zima, v kempu jsme zjistili, že je 15°, což spolu s ledovým větrem dělalo subjektivně dobře pod 10°.

Okrové domečky v Roussillonu

Odjezd z kempu směr Apt ca v 1045. Po cestě Riez. Katedrála zavřená, zvonice nad městem soukromá a nepřístupná. Staré domy (16. století) v uličce.

Okrový lom

Kemp Le Luberon, na kraji Aptu směr Saignon, 3*, na placech ostrý, drobný bílý štěrk, pěkná místa, bez toaleťáku, sprchy na tlačítko – horká voda, bazén (vždycky, když jsme se chtěli jít koupat, tak byl zavřený).

Ubytovali jsme se v kempu a vyrazili směr Roussillon. Parkoviště před městem je daleko (ca ¾ km), lze projet městem, a za cedulí se parkuje na krajnici – je to blíž do centra a zadarmo. Kostel bez oken, pěkné městečko, uličky, staré "okrové" domečky. Davy turistů – Japonci, Američani, hromadné zájezdy. Japonci si všechno zaníceně fotí. Vyrážíme na Sentier des Ocres – prohlídku bývalého lomu na okr, 1 hodina, 2€. Skály pěkné, barevné, červená, oranžová až žlutá. Všude je jemňoučký červený prach, který víří a žene vítr, takže na prohlídku vstupují turisti a vystupují kýchající červení sněhuláci. Všechno máme červené – oblečení, boty, někteří jedinci i ruce a obličej. Červená moc nejde smýt vodou (je to přece jenom kvalitní přírodní barvivo, které tady těžili už Římané). Vracíme se do města a procházíme spoustu krámků s různými zajímavými věcmi.

Levandule u Saignonu

V 1100 jsme dorazili do vesnice Saignon, která je na kopci přímo nad kempem. Kostel je zavřený, ale lze do něho nakouknout. Na vrcholu kopce zřícenina s pěkným výhledem na údolí Vaucluse s městem Apt.

Bonnieux

Do vesnice Bonnieux přijíždíme z kopce na jehož stráni leží, parkujeme nad vesnicí. Na vrcholu vesnice je kostel – zavřený. Scházíme níž do uliček na trh, prodávají lákavé salámky. Hledáme hospodu, kde bychom si dali oběd, ale všechny mají podivné menu, kde by si vždycky alespoň jeden z nás nevybral. Po delší cestě jsme našli pizzerii. Nejprve si sedáme na terasu v patře s výhledem, neboť všichni turisté sedí tam. Pergola je průhledná takže peče do zátylku a prudký vítr bere věci ze stolu. Požádali jsme tedy číšnici (mimochodem mladou, tak právě ze školy), že chceme jít dovnitř, na což začala opakovat podivnou mantru "onba". Na naše vysvětlování, že fouká a chceme jíst vevnitř, pořád "onba". Pak jsem si vzpomněl, že bas je francouzsky dole a došlo mi, že říká, abychom šli do přízemí. Naše objevné "down" nám šťastně odkývala a šli jsme dolů. Dávám si menu za 16,50 a dostávám chlebovou placku se zapečeným kozím sýrem a salátem (předkrm) a jako hlavní jídlo steak s bramborem. Vašík oblíbenou pizzu a Lenka obligátní salát. Jako zákusek k mému menu volíme tiramisu a popereme se o něj. Celý oběd za 33, což je velmi dobrý poměr cena/výkon.

Lacoste

U Bonnieux má být podle průvodce cedrový les, vyrážíme tedy podle směrovek, cesta vede do prudkého kopce, jedeme strašně dlouho, a když se už rozhoduju, že to vzdám a otočím, přijíždíme konečně k cedrovému lesu (cesta ca ½ hodiny tam a zpět). Cedr vypadá jako smrk. V lese je naučná stezka nevalné úrovně, takže po chvíli opět odjíždíme.

Pont Julien

Na protilehlém kopci leží vesnice Lacoste, do které jsme díky navigaci dorazili velmi krátkou polní cestou. Hrad je pobořený ale částečně opravený, a – soukromý. Kostel je kupodivu otevřený! Vesnice je plná Američanů.

Vesnice Ménerbes je větší; dlouhé, klikaté a nepropojené ulice způsobují, že se nelze dostat tam, kam je vidět a co se zdá být blízko. Ke kostelu je to ca 15 minut pěšky, je starý a v nastalém podvečeru je v něm svatba.

Po cestě zpět do kempu zastavujeme u mostu z římské doby Pont Julien, který byl součástí Via Domitia, cesty z Říma do Španělska, která vedla přes Apt.

Je hrozné vedro, a tak se těšíme do kempu do bazénu. Ten je – jak jinak – zavřený. Možná, že FR jako zkratka státu vlastně neznamená France ale Ferme.

Pramen řeky Sorgue ve Fontaine de Vaucluse

Městečko Fontaine de Vaucluse. Parkoviště stinné, ca 500 m od centra. Nový bytový dům přímo v centru (moc často jsme neviděli).

Skála uzavírající Vallis Clausa

Náměstíčko se sloupem, čistá, absolutně průzračná voda v řece, vodní kolo a malý, šumící jez. Jdeme procházkou kolem řeky proti jejímu proudu, cesta je lemována stánky. Po asi 10 minutách přicházíme do místa, kde řeka vyvěrá ze země. Koryto řeky se zařezává do skal a údolí náhle končí – je přehrazeno vysokou skálou, pod níž je jeskyně s jezírkem. Z tohoto jezírka vytéká řeka na jaře, když je vysoká voda. Skála uzavírá na své druhé straně údolí Vaucluse, název pochází z latinského Vallis Clausa, tedy uzavřené údolí. Stav vody je velmi nízký, a tak je jezírko vidět na dně jeskyně.

Vracíme se zpět a procházíme "továrnu na papír", před kterou stojí vodní kolo o průměru 7 m.

Přejíždíme do města L'Isle de Vaucluse. Je vedro (35°), dáváme si zmrzlinu a vyrážíme na obhlídku místní atrakce – vodních kanálů (prý francouzské Benátky) a vodních kol na kanálech postavených. V řece Sorgue (provensálsky "pramen") je i tady ještě pořád dokonale průzračná voda. V parku posedávají bezdomovci a pokukují po nás. Zamířili jsme do centra uliček a došli na náměstí s velkou, pěkně zdobenou katedrálou. Uvnitř sedí mládenec a čte si – zřejmě hlídač. Na náměstí jsou také informace – získáváme plán města s vyznačeným okruhem, který obchází všechna vodní kola ve městě. Prošli jsme jich asi polovinu, pak se vracíme k autu a odjíždíme.

Vodní kola v L'Isle de Vaucluse

La Thor je malé městečko na řece Sorgue, která je stále průzračná. Starý chrám si můžeme prohlédnout ze zádveří, koná se v něm totiž svatba. Hrádek/zámeček je soukromý.

Katedrála v La Thor

Po příjezdu do Avignonu zjišťujeme, že nejblíže centru je kemp Bagatelle, umístěný strategicky na ostrově přímo v centru a nejblíže silnici, která na ostrov vede. Kemp má 3*, na placech je prach, hodinu jsme čekali než nám přidělí místo, které měl někdo uvolnit. V recepci byli 3 a pracovali jako zpomalený film, všechno jim děsivě dlouho trvalo, pořád se spolu dohadovali, navzájem si vysvětlovali, jak správně používat počítač. Přestože tam počítač měli, evidenci v něm nevedli, ve všem měli totální chaos, neměli zavedený žádný pracovní systém – vypadalo to, že improvizují a to jim šlo katastrofálně.

Papežský palác přes Rhonu

Všechny příchozí zpracovávají tak nějak "najednou", takže nikoho nevyřídí rychle. Po hodině čekání bylo nám přidělené místo: 1. obsazené někým jiným (což nepřekvapilo), 2. bez stínu, 3. dost prašné. Tak jsem se vrátil do recepce a vyžádal jsem si zpátky svůj pas. Chvíli se tvářili, jako že nerozumí, a chtěli mi nabízet jiné místo, pak mi dávali s bezelstným výrazem průkaz někoho mně zcela nepodobného, tak jsem jim musel v kupě pasů ukázat ten český (!) a rychle jsem vypadl.

Na ostrově jsou hned vedle sebe 3 kempy. Ten druhý je městský kemp Pont d'Avignon, 4*, recepce zabrala 30 sekund, a za 10 minut už jsme měli postavený stan a šli jsme k bazénu. Asfaltové cesty, tráva na placech, velká, prostorná a stinná místa, krámek, hospůdka (tu jsme nezkusili), toaleťák, bazén (který se nezavírá). Za kempem se dojde k řece (10 minut). Odtud je výhled na most a palác (jsou přímo naproti kempu) a také je zde přívoz na stranu města (zdarma), který funguje 1100 – 2045. Byl to zřejmě nejlepší kemp této dovolené.

Večer jsme se prošli podél řeky a prohlédli si most a palác aspoň přes řeku.

Chrám N-D de Doms a věž paláce

Avignon. Šli jsme pěšky do města. Prohlídka papežského paláce. Prohlídka chrámu Notre Dame de Doms, který je vedle paláce. Za chrámem je na kopečku zahrada a v ní Rocher de Doms – skalka. Ze zahrady je pěkný výhled na most a lze přímo k němu sejít. Prohlídka mostu Pont St. Benezet. Přívozem jsme se vrátili do kempu.

Most a palác

Večer jsme plánovali procházku s večeří po městě. Opět jsme nemohli najít restauraci, která by vyhovovala nám všem, nakonec jsme skončili v "řecké hospodě", jídlo nic moc.

V centru města vystoupení různých kejklířů, nejvíce nás zaujal "Číňan", který předváděl scénku, při níž hostil mladíka vybraného z publika; do jídla se mu pletla gumová kachna; scénka vrcholí podtržením ubrusu přímo před nebohým divákem – nic se nevylilo.

St. Remy de Provence, starý špitál

Přijíždíme do St. Remy de Provence, zataženo, poprchává. Parkoviště u informací, kde jsme dostali plánek města s trasou pro turisty. Malinké centrum. Zajímavý kostel s výzdobou. Viděli jsme rodný dům Nostradama – nic moc. Prostředkem uliček tečou malé potůčky.

Glanum, projděte se autentickým antickým domem

Na kraji města jsou Antiques – dochovaný římský oblouk – je v lešení, není vidět vůbec nic. Hned vedle Glanum, vykopávky římského města. Jsou dobře vidět domy, chrámy, hradby. Domy byly důmyslně navrženy včetně např. kanalizace. Jsou tu anglické popisky, ale ne všude. Vedro. Forum se opravuje a je zavřené – uprostřed města oplocený, nepřístupný kus. Hospoda se starověkými jídly – vynecháváme.

Glanum, rezidenční čtvrť

Přejíždíme do Les Baux de Provence. Velký hrad, hodně velký hrad. Podle průvodce největší v Provence.

Les Baux de Provence, hrad bludiště

Zřícenina, ale dobře zachovaná. Na hradě fouká vichřice. Audio průvodce je zbytečný, všude jsou anglické popisky. Ukázky funkčních obléhacích strojů: 3 balisty, katapult, beranidlo. Ukázka střelby z katapultu a balisty. Když ve středověku kolem katapultu pomáhalo 60 lidí, tak dokázal vystřelit dvakrát za hodinu; zato střílel stokilové kameny až 200 m daleko a bylo možné ho velmi přesně zamířit. Vyhlídka na Alpičky (Alpilles), zajímavé členité kopečky. Lze si prohlédnout spoustu místností, některé částečně dochované (2x holubník, cisterna, kuchyň, kaple). Velká nakloněná plocha určená pro sběr dešťové vody. Hrad byl hodně nedobytný, akorát bohužel neměl studnu, takže byl dobyt 100 muži za 27 dní – obránci se vzdali, protože trpěli hladem a žízní. Zřejmě byli překvapeni, že zrovna jako na potvoru nepršelo. Velmi pěkné městečko, spousta obchůdků: kandované ovoce, a jiné sladkosti, zbraně.

Na zpáteční cestě jsme si nakoupili v avignonském Carrefouru.

Dvojitá věž pevnosti St Andre

Po obligátním velmi pozdním vstávání jsme přejeli přes řeku do Villeneuve-Lez-Avignon.

Kostel kartouzy novoměstské

Začali jsme prohlídkou pevnosti St Andre. Při koupi vstupenek jsme zjistili, že kdybychom bývali měli knížečku s razítkem, kterou nám dali v papežském paláci, měli bychom levnější vstupné. Takže jsme šli za plnou cenu. V pevnosti jsou přístupné hradby, dále je tam kaplička, Věž masek (není zřejmé, co se tím myslí) a Dvojitá věž (tou se vstupuje do pevnosti). Na střechách věží šikmé plochy na sběr dešťové vody, kanálky ji vedou do věže. Zřejmě si stavitelé mysleli, že tady často prší. V pevnosti je klášter se zahradami – zavřený, polední siesta.

Zahrádka mnichů tamtéž

Pod kopcem s pevností je kartouza Nového města – Chartreusse de Villeneuve-Lez-Avignon. Kartouza je kartuziánský klášter. Tento je největší ve Francii. Kostel je pobořený, chybí mu jedna zeď (francouzská revoluce). Zahrada s různými stromy, např. mandlovník (i s mandlemi). Cely mnichů včetně vybavení: postel, sedátko, psací stolek, klekátko, latrína. Cela mnicha, který udával zvonem čas pro modlitby.

Večerní náměstí před papežským palácem

Zajímavé popisky přibližující život v klášteře, např. denní rozpis, je ca 700 – 1900, některé modlitby i 2300 a 0200 – asi jen jednou týdně. Zahrádka s bylinkami. Malý a velký ambit. Místnosti na praní prádla, pro nemocné, vězení (pro neposlušné mnichy). Kaple s freskami.

Ve městě kostel, zřejmě opět klášterní, neboť vedle je ambit.

Na Filipovu věž jsme už nešli, byl už čas oběda a měli jsme hlad. Oběd jsme si dali v kempu.

Odpoledne jsme strávili v kempu u bazénu. Večer jsme šli do města, viděli jsme město z ruského kola. Prošli jsme stánky u kola. Viděli jsme další vystoupení našeho oblíbeného "Číňana", tentokrát šlo o nateklou ruku a vypoulené oči. Druhý a třetí týden v červenci je v Avignonu divadelní festival, potkávali jsme fronty na lístky i na vstup do divadla.

Aréna v Arles

Přesouváme se do Arles. Je středa, což je ve městě trh, takže nemůžeme zaparkovat. Nakonec jsme chytli místečko na parkovišti na Place Lamartine. Kostel St Julian – zavřený, kostel N-D de la Major – zavřený, ale aspoň je od něho vyhlídka na město (nic moc).

Stavební detaily antické arény, středověká věž a novodobá konstrukce sedaček

Prohlídka amfiteátru. Postaven na konci 1. století AD. Kupujeme si lístek Roman Pass, na 4 monumety. Aréna je používána pro býčí zápasy, takže z původního amfiteátru není moc vidět. Ve středověku to byla pevnost, přistavěli 2 věže a uvnitř vzniklo celé městečko z malinkých domečků.

Ochoz v aréně

Antické divadlo. Konec 1. století před Kristem. Nic moc. Záhada – k čemu byly místnosti vepředu divadla otevřené ven? Tipy: obchody, garáže pro koňská spřežení (není zřejmé, jak by vycouvali ven).

Oběd na Place du Forum, je to turistická vývařovna, nechutná a drahá pizza, neochotná a ignorantská obsluha, žádné spropitné.

Konstantinovy lázně. Zbytky zdí, kus lázní je zastavěn domem. Lázně měly 3 části: caldarium (teplá), tepidarium (vlažná) a frigidarium (a studená část). Návštěvník si nejprve dal teplou koupel, pak přešel do místnosti na vychladnutí a nakonec bral masáž. V římské době chodili do lázní všichni občané každý den po obědě, nejdřív ženy, pak muži. Nejsou anglické popisky a došly i anglické lístečky.

Eglise des Freres Precheurs – zavřeno. Chapel du Mejan – zrušeno, výstava. Chapelle Ste Anne – výstava.

Les Alyscamps, římské hrobky podél Via Aurelia.

Klášter St Trophime. Je třeba koupit lístek zvlášť. Možná lze koupit jeden na všechno dohromady, ale není to popsáno. Pěkné chodby okolo ambitu, možnost vyjít do patra nad ambit.

Montmajour, ambit a zavřené křídlo z věže

V parku Jardin d'Ete si kupujeme zmrzlinu.

Les Alyscamps. Římské pohřebiště, ta byla obyčejně za hradbami podél cest – kamenné rakve vyrovnané na obou stranách podél cesty. Toto bylo u cesty Via Aurelia, zbytky cesty jsou pěkně vidět. Kostel postavený přímo v cestě. V kryptě kostela zavánějící plísní stála čarodějnice a s roztaženýma rukama nasávala energii (nebo co); sledovali jsme ji několik minut a když se ani nepohnula, tak nás to přestalo bavit a odešli jsme.

Přejíždíme do kláštera Montmajour, příjezd v 1740. Zavíračku mají v 1830 s tím, že v 1800 zavírají věž. Jdeme tedy nejdřív na věž, výhled na klášter a město Arles, z věže nás už vyhodili. Klášter byl veliký, nyní je však dost pobořený. Krypta, nad ní veliký kostel. Celé velké křídlo je zrovna zavřené. V 1815 nám zavřeli pohřebiště (už se jim strašně chtělo domů), tak jsem se pohádal s chlapíkem na kase a zase ho pro nás otevřeli. Když jsem si chtěl klášter vyfotit aspoň zvenku, zjistil jsem, že jsem v prostoru za bránou, který chtějí zavřít, a zase zdržuju. Ochranka přemlouvala Vaška, aby vysvětlil tatínkovi, že by už opravdu chtěli jít domů.

Večer přijíždíme do Stes Maries de la Mer, do kempu La brise. 3*, toaleťák, slušné sociálky, ale prach, není žádný stín, všechno je strašně daleko (nákup = 1 km výlet, moře taktéž, bazén taktéž). Večer velmi protivné mušky.

Moře je ledové, nikdo se nekoupe. Vašík si trochu zaplaval, já jsem se jen namočil. Fouká vítr a mete písek do čtení, takže se ani moc nedá číst.

Odpoledne jdeme k bazénu, taky studený, ale dá se plavat. Večer jsme spálení.

Po večeři vyrážíme do města, kostel je už zavřený (10-20). V aréně pro býčí zápasy (no, pár prkýnek) cvičí toreadoři koně.

Hradby

Po cestě do Aigues Mortes vidíme všude bílé koně. Město, ve kterém se zachovaly původní středověké hradby.

Saliny (mrtvá voda) a koně

V naprosté většině případů byly hradby strženy (francouzská revoluce) a nahrazeny okružním bulvárem okolo centra města. Zde hradby obdélníkového půdorysu, 11 m vysoké, ca 2 km dlouhé. Hradby lze povrchu obejít kolem dokola, mají spoustu věží, jsou tam anglické popisky – místy zajímavé. Z hradeb je výhled na saliny – místo, kde se z mořské vody vyrábí sůl. Je to laguna se záhadnou růžovo-fialovou barvou vody.

Centrum města uvnitř hradeb je malé a z toho ještě jen malá část kolem náměstíčka je s obchody. Na náměstí pěkný starý kostel s dřevěnou střechou, trojlodní.

Navečer podnikáme výlet lodí Tiki III do Camargue. Jedeme v posledním termínu (1800). Je to turistický rychlovýlet. Vidíme koně (jsou vidět ze silnic), býky (taky) a spoustu ptáků. Loď jede ústím Malé Rhony.

Večer jdeme na procházku po pláži a fučí studený vítr. Pláž je vylidněná až na jednoho otužilého rybáře.

"Čtvercový dům", Nimes

Cestou přes Camargue jsme konečně viděli plameňáky.

Dianin chrám

V Nimes jsme začali prohlídkou arény. Koupili jsme si lístek Roman Pass, platí na 3 atrakce. Aréna je prý nejzachovalejší na světě. Ve středověku byla opět pevnost, ale není to poznat (tak jako v Arles). Popisky jsou anglicky, ale není jich moc. Audio průvodce popisuje jak vypadala ve starověku návštěva, je to barvité a dlouhé, ale není v tom příliš informací. Dnes se v aréně konají býčí zápasy.

Maison Carree je římský chrám zasvěcený Caiovi a Luciovi, dědicům císaře Augusta. Prý nejzachovalejší římský chrám mimo Itálii. Zvenku je zachovaný celý pěkně, zevnitř ale není nic – promítají tam 3D kino (mimochodem ubohé), takže z chrámu není vidět vůbec nic.

Dáváme si oběd, vpravo za M. C. v restauraci Napoleon. Solidní restaurace, rozumné ceny. Jídlo chutné. Chtěl jsem rybu, tak jsem si v příslušné sekci zvolil gambas (vždycky jsem na něj koukal a spíše náhodou jsem volil dorado). Když mi přinesli parfémované ubrousky na ruce po jídle, zpozorněl jsem. Nakonec jsem zjistil, že jsou to krevety, tedy tykadla, spousta nožiček, vykulená očička. Bylo to výborné, ale hladové. Berou to zřejmě jako jeden chod z mnoha.

Velká věž

Prošli jsme zahradou s fontánami, ve které je pramen, u kterého vznikla původní keltská osada. Keltové zde uctívali boha tohoto pramene, který se jmenoval Nemoz, z čehož vzniklo římské Nemausis a francouzské Nimes. V zahradě je Dianin chrám, pěkná římská zřícenina.

Nad zahradami Tour Magne, s vyhlídkou na město – není nic moc vidět. Je to docela vysoká věž, troška popisků v angličtině.

Katedrála N-D et Castor – zavřená. Augustova brána – zavřená, ale lze prohlédnout přes plot. U ní je novodobý kostel, pěkný, právě probíhala mše.

Nemausis byly povýšeny na římskou kolonii, což jim prý dost pomohlo. Císař je daroval vysloužilým válečným veteránům.

Odjíždíme k Pont du Gard. Tam jsou všechny kempy plné – je první den francouzských prázdnin a navíc svátek. Nakonec jsme našli kemp, který má volno. Je 12 km od PdG, v Montfrinu, 3*, štěrkové cesty, na placech prach a tráva, sprchy na tlačítka, není toaleťák, sociálky nic moc. Dáváme si velmi pozdní večeři – vaříme potmě. U baru si objednávám bagetu na ráno, je tam hodně relaxovaný černoušek.

Gardský most navýšku

Ráno vyrážíme na procházku soutěskou řeky Gardon. Soutěska leží několik km proti proudu řeky od PdG. Cesta z vesnice Collias je prašná, lesem a po plochých skalách, podél řeky. Je možné si půjčit loď (půjčovna Kayak Vert), dá se s ní jet i proti proudu stejně jako vede cesta a vrátit se, nebo jet po proudu k PdG. Cesta nám zabrala ca 4 hodiny, z toho 30 minut koupání a 15 minut oběd, je to celkem asi 10 km. Je to pěkná procházka, zpátky jsme ale už dost spěchali, abychom stihli PdG. V řece jsou řasy, ale voda je průzračná (zelená) a je krásně vidět dno. Bylo dost vedro, je dobré vzít hodně vody na pití.

Gardský most našířku

Pont du Gard. Most je 275 m dlouhý, je dost veliký. Byl součástí římského akvaduktu, který přiváděl kvalitní pitnou vodu do Nemausis. Akvadukt byl 50 km dlouhý a celé délce měl spád pouhých 17 m. Je záhadou nejen to, jak to postavili, ale hlavně jak to vyprojektovali. Prohlídka mostu zabere ca 2 hodiny. Na levé straně řeky možnost dalších atrakcí (kino, muzeum, něco pro děti a d.). Je možné projít se po vrchní části mostu, kanálem kudy tekla voda, vstupné na rodinu s 1 dítětem 20 €, nešli jsme. Řasy v řece jsou ještě víc než v soutěsce.

Po celodenní cestě přijíždíme do vesničky Maur hned vedle Zurichu, do kempu Maurholz, 4*. Majitelka je velmi nepříjemná. Nechává nás čekat, držkuje když platíme kartou. Sprchy jsou na půlfranky, odmítá nám vyměnit půlfranky za eura, která jí nabízíme, prý "to není její povinnost" a "nechápe jak můžeme jet do Švýcarska a nemít švýcarské franky, co když si budeme chtít něco koupit?". Na recepci je zrovna nějaký pán a když to slyší, dává nám 4 půlfranky zadarmo (nechce nabízená eura), prý aby ukázal, že Švýcaři mají návštěvníky rádi. Majitelka se rozčiluje, že nám nemá co dávat zadarmo. Auto nelze nechat v kempu, je nutné ho zaparkovat na silnici, asi 200 m lesem od brány kempu. Stany jsou namačkány na sobě (1 m od sebe!), vařit se proto musí na place u brány, je tam sice sezení, ale člověk se musí se vším pořád tahat tam a zpátky. Kemp má 4*, ale není nám jasné za co. Majitelka na recepci řekla, že si můžeme dát stan kamkoliv (doslova "anyplace"), zajet si tam autem (musí zůstat na cestičce!), vyndat si věci a odjet s autem. Našli jsme volné místo, zajeli tam s autem (po cestičce!) a už se řítila fúrie, mávala rukama nad hlavou a řvala na celý kemp, co to vyvádíme, že tam přece nesmíme jezdit. Všichni okolo na to vyjeveně koukali. Nakonec nám sama přidělila místo jinde a celou tu dobu ječela a všem okolo vysvětlovala, jaký jsme idioti.

Konečně nám došlo, za co má kemp ty 4 hvězdičky: první za to, že se teplá voda ve sprše musí platit; druhou za to, že se musí parkovat daleko od kempu, takže člověk nemá nic po ruce; třetí za to, jak jsou stany namačkané na sobě a konečně čtvrtou, luxusní, za to, že z člověka udělají pitomce před celým kempem.

Po dvou celkem konzistentních zkušenostech z kempů ve Švýcarsku jsme se usnesli, že příště budeme spát kdekoliv (anyplace), ale ve Švýcarsku to už určitě nebude.

U Řezna jsme strávili 2 hodiny v zácpě na dálnici, pustili jsme si soundtrack Ať žijí duchové a celkem to uteklo.

Večer jsme se prodrali standardně zacpanou Prahou a konečně jsme si dali pořádnou sprchu v našem milovaném bytečku. Příští dovolenou pod stanem zase až za 2 roky, dřív ne!